Vyřeší regulace nájmů nedostatek bytů?

Vyšší, než stanovené nájemné stát zakazoval už v minulosti. Jak to dopadlo? Majitelé bytových domů neměli dost prostředků na opravy a modernizace svých nemovitostí a ty se jim rozpadaly pod rukama. Následně stát prohrával s vlastníky domů jeden soudní spor za druhým. V případě, že by byl schválen institut hromadné žaloby, tak by stát musel zaplatit obrovské odškodné. Soudci by se ani moc nemuseli rozmýšlet jak rozhodnout, protože judikáty z minulosti jsou stále platné.

Výši nájmů nejvíce ovlivňuje pomalé tempo výstavby nových bytů, Česká republika je na 150 místě na světě, ze 190 států, v délce stavebního řízení. Úplně by stačilo, kdyby stát zjednodušil povolování nových staveb. Investoři budou více stavět a bytů bude dostatek. Větší konkurence na trhu sníží jak ceny nových bytů, tak výši nájemného. Nebude se tak vyskytovat situace, že stavební firma má byty prodané ještě dříve, než poprvé kopne do země.

 Jakákoliv regulace znamená, že investorům se u nás nevyplatí stavět. Přesunou své aktivity do míst, které nabízí výhodnější podmínky. V dnešním globálním světě to není žádný problém. Jakmile jednou odejdou, budou se vracet jen pomalu a celá situace se jen zhorší. Názorně to ukazuje situace v Berlíně, který na 5 let zmrazil výši nájemného. Stavební firmy, které zde dosud stavěly, hledají zakázky v jiných částech Německa. Problém se taky nevyřešil, ale prohloubil.

 Cenu nájemního bydlení v největších městech výrazně ovlivňuje tzv. sdílené bydlení poskytované prostřednictvím sociálních sítí. Tato forma pronájmu ukrojila podstatnou část bytového fondu, který se dříve využíval pro klasický pronájem. Že se dávno nejedná o pronájem nevyužívaných částí bytů a domů je zcela jasné. Je to tvrdý byznys. Nejvíc je postižena Praha, Brno a několik málo turisticky atraktivních lokalit. Rozhodně se fenomén sdíleného bydlení netýká celé České republiky. 

Města „postižená“ sdíleným bydlením by měla mít možnost ovlivnit výši místních poplatků za pobyt. Obce z nich platí např. úklid města, svoz odpadu, údržbu a obnovu městského mobiliáře. Regulace sdíleného bydlení by byla možná i pomocí výše daně z nemovitostí. Výnos z této daně náleží městům a obcím, kde se pronajímaná nemovitost nachází. Provozovatelé sdíleného bydlení využívají prostor města pro své podnikání, a proto by bylo spravedlivé požadovat, aby zvýšenou měrou přispěli na jeho údržbu a modernizaci.

Výnosy ze sdíleného bydlení by v souvislosti s výší místních poplatků poklesly. To by mohlo některé pronajímatele přivést k úvaze, zda není jednodušší pronajímat byty trvale. Zbavili by se tím jak administrativní, tak i finanční zátěže vyplývající ze zdanění jejich podnikání. Tato jednoduchá opatření, společně s důslednou kontrolou, zda všichni poskytovatelé sdíleného bydlení splňují podmínky živnostenského zákona, by mohla přispět k regulaci sdíleného bydlení.