Podle nové zákonné úpravy o spotřebitelském úvěru má banka za povinnost posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr. Zejména porovnat jeho příjmy a výdaje. K tomu si musí od dlužníka a dalších zdrojů opatřit nezbytné podklady (viz § 86).
Pokud banka dostatečně neposoudí bonitu žadatele o úvěr a on nebude schopen splatit poskytnutý úvěr, je dle § 87 odst. 1 smlouva o úvěru zcela neplatná. Dlužník může následně uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Navíc nemusí příliš spěchat s vrácením poskytnuté jistiny. Zákon je v tomto ohledu velmi benevolentní, protože přikazuje, aby jistinu vracel „přiměřené svým možnostem,“ tedy klidně po dobu 10 let. Bude zajímavé, jaké informace budou banky vyžadovat navíc proti současnému stavu, aby naplnily literu zákona. Pravděpodobně se budou mnohem víc zaměřovat na výdajovou stránku žadatelů o úvěr, protože na stránce příjmové už není víc, co zkoumat. Kdo bude chtít úvěr, měl by si vést podrobné rodinné účetnictví nejméně rok zpětně.