Od 1. 12. 2016 vešel v platnost zákon o prokazování příjmů. Na základě tohoto zákona může finanční úřad porovnat zdaněné příjmy a nabytý majetek. Pokud dojde k názoru, že rozdíl je víc jak 5 miliónů, tak jej může zdanit.
Jak takový rozdíl zjistí, není jasné. Bude to jen odhad jednoho úředníka? Přesná metoda na to žádná neexistuje.
Můžu výhodně koupit dům za 3 milióny jehož tržní hodnota je 5,5 miliónu. To se týká i cenných papírů. Jaká hodnota bude tou posuzovanou? Ovšem tržní hodnota se v čase mění. Klesá i stoupá.
Zkontrolovat bude možné příjmy poplatníků až 10 let zpětně. Jak to budou prokazovat subjekty, které mají povinnost evidovat doklady jen 5 let zpětně nikomu není jasné.
Konec presumpce neviny? Prokazovat musí poplatník nikoliv finanční úřad. K tomu, aby finanční úřad pojal podezření stačí málo, například udání souseda, či konkurence. Přitom je zcela běžným jevem, že se v daňových přiznáních neuvádějí všechny příjmy. Rozdíl je tedy obvyklý.
Hodnota majetku se často zvyšuje dědictvím, darem či příjmem, který je osvobozen od daně. Osvobozené od daně příjmů jsou například prodej cenných papírů a za určitých okolností také prodej nemovitostí.
Skutečným Damoklovým mečem nad poplatníkem je ovšem penále. Pokud poplatník poskytne součinnost, vyměří mu finanční úřad penále ve výši 50 %. Pokud ji neposkytne, tak ve výši 100 %. Takové penále je ovšem v přímém rozporu s novou judikaturou Nejvyššího správního soudu, která vychází z evropské legislativy. Penále nemá být trestem. Obě pevné sazby bez možností rozpětí, jsou zcela zjevně nepřiměřené. Stejně tak jako to, zda poplatník poskytl, či neposkytl součinnost. Za situace kdy mu zákon umožnil zlikvidovat účetnictví, nebo si od případného dárce v rodině potvrzení nevyžádal, tak je prostě doložit nemůže. Už třeba jen proto, že dárce již není mezi živými. To poskytuje prakticky neomezené možnosti pracovníkům finančních úřadů opírajících se jen o jejich subjektivní názory a zjištění. To bohužel vytváří další velký prostor pro korupci.