Už víte, kde vás stát oškube na daních?

Zvýšení daně z nemovitostí

Jedna z úvah na zvýšení daní se týká daně z nemovitostí, kterou platí každý vlastník nemovitosti. Přiznejme si, že daň z nemovitostí je u nás velmi nízká. Dnes je daň z nemovitostí výlučným příjmem obcí, ale to by se mělo změnit. Původní výše daně by zůstala i nadále obcím. Zvýšená část daně z nemovitostí by z části nebo zcela putovala do státní kasy. Nemovitosti nikam neutečou, a tak je jejich zdanění poměrně jednoduchým krokem.

Zmenšení podpory stavebního spoření

Stavební spoření bylo stavebním spořením jen podle názvu, nikoliv ve skutečnosti. Po skončení spoření mohou střadatelé naspořenou částku plus státní podporu využít na cokoliv, třeba na úhradu dovolené. To samozřejmě byla a je kolosální hloupost. Státní podpora v průběhu času postupně klesala z původních 4.500 Kč na současných 2.000 Kč. Stát aktuálně tato podpora stojí cca 4 miliardy ročně. Odborníci a politici se v tomto případě nemohou shodnout na tom, zda podporu stavebního spoření snížit či nikoliv. Zvlášť v situaci, kdy mnoho lidí využívá naspořené peníze na zajištění větší energetické samostatnosti. Pokud by byly solární panely a tepelná čerpadla u každého domu, tak by stát výrazně ušetřil při zajištění dostatečné kapacity plynovodů, ropovodů a elektráren. Nesmíme zapomínat i na to, že instalace tepelných čerpadel a solárních panelů přináší státu zajímavé příjmy také v podobě zvýšeného výběru DPH. Pokud by státní podporu u stavebního spoření dostal jen ten, kdo naspořené peníze využije za účelem větší energetické samostatnosti nebo pro stavební potřeby pak by vše bylo v pořádku a stát by takovou činnost měl podporovat. 

Zvýšení odvodů u živnostníků

Jednou z dalších možností, jak zvýšit příjmy státu jsou větší odvody živnostníků. Podle ministra financí by neměly být tak velké jako odvody zaměstnanců, protože živnostníci nesou mnohem větší riziko a mají mnohem menší ochranu na pracovním trhu. Stát ale nemůže přehlížet skutečnost, že živnostníci, kteří v současné době odchází do důchodu, mají díky nízkým odvodům velmi nízké důchody. Pak jim nezbývá nic jiného než žádat o nejrůznější sociální dávky, což enormně zvyšuje náklady státu.

Zvýšení věku pro odchod do důchodu

Zajímavé je, že ve Francii myšlenka prodloužení odchodu do důchodu z 62 na 64 roků přivedla nedávno do ulic milióny protestujících. Informace o tom, že by se u nás měl zvýšit odchod do důchodu až na 68 let zatím nikoho moc nevzrušuje. Odbory zaplatily v době prezidentské kampaně mizernou účast odborářů při demonstraci na Václavském náměstí. Přitom zapomínají na podporu normálních občanů při tak razantním zásahu do jejich životů, jakým je zvýšení věku odchodu do důchodu. Zvlášť když si uvědomíme, že podle zdravotních statistik (na rozdíl od politiků čísla nelžou) má velká většina lidí ve věku kolem 65 let nějaké zdravotní potíže.

Úpravy výchovného

Zvlášť komické mi přijdou úvahy některých členů vlády na změny ve výplatě výchovného, a to už po prvním měsíci, kdy je vypláceno. Osobně si myslím, že místo vyplácení výchovného maminkám v důchodu by bylo výrazně prospěšnější vyplácet výchovné maminkám v době, kdy mají děti, které nejsou schopny se sami živit. Tedy přesněji těm maminkám, které mají nízké příjmy, tak aby se nedostávaly do permanentní nouze. Pokud by se měla zvýšit porodnost, což je nejlepší lék na vyrovnaní příjmů a výdajů v důchodovém systému, tak právě tohle je jednou z možností, jak porodnost podpořit. Stát by na tom ještě ušetřil, protože by výchovné braly jen maminky s nízkými příjmy. Přitom by jej braly přibližně stejně tak dlouho, jaký je dnes u žen čas, kdy žijí v důchodu. Čas, kdy žijeme v důchodu se neustále prodlužuje, kdežto čas, než jsou děti samostatné je přesně dán ukončením jejich studia a nástupem do zaměstnání.